|
|
Different Representations of Love in the Works of William Shakespeare
JANDAČOVÁ, Petra
Tato diplomová práce se zabývá různými způsoby, jak William Shakespeare pojímal téma lásky ve svých dílech. První část diplomové práce se zaměřuje na Shakespearovu biografii a zdůrazňuje autorovy významné kariérní a literární úspěchy za účelem vytvoření kontextu a časového ukotvení jeho básnických a divadelních děl. Dále se práce zabývá způsoby, jak bylo k tématu lásku přistupováno z hlediska historického a literárního, a to zejména v kontextu vývoje anglické literatury a rozvoje poezie o lásce. V hlavní části práce jsou zkoumány rozličné způsoby, jak Shakespeare ztvárňoval a chápal téma lásky v jeho dílech. Pojetí lásky v Shakespearově repertoáru je nahlíženo v kontextu žánrů jeho básnických děl - výpravných básní a sonetů, a divadelních her - komedií, tragédií a romancí. U každého jednotlivého žánru je vybráno několik konkrétních děl, které jsou následně interpretovány v návaznosti na to, jakým způsobem se vztahují k tématu lásky a jak toto téma pojímají.
|
|
|
In search of tragical effect during Regency: the birth of philosophical tragedy
Očenáš, Marek ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pechar, Jiří (oponent) ; Frantz, Pierre (oponent)
1 Hledání tragického účinku v období Regentství: vznik filozofické tragédie V rámci zkoumání inovace francouzské klasicistní tragédie v období Regentství (1715-1723) práce blíže studuje způsob, jakým hledání tragického účinku vede ke vzniku filozofické tragédie. Tato práce se opírá o analýzy her hraných v Comédie- Française během tohoto období, přičemž věnuje zvláštní pozornost jejich soudobé recepci v periodickém tisku a brožurách. Nejdříve se zamýšlí nad obnovou tragédie z hlediska dvou polemik, Sporu Starých a Nových a sporu o morálnosti divadla, přičemž ukazuje, jak myšlení o divadle vede autory k hledání lépe uzpůsobeného dramatického účinku vzhledem k očekáváním publika, jehož senzibilita se na počátku XVIII. století vyvíjí. Posléze práce vymezuje, jak je vytváření většího účinku spojeno jednak s intenzívněním dojmu velkého strachu prostřednictvím záporné postavy, jednak s hledáním větší dějovosti prostřednictvím posvátných prvků (proroctví, kněží a chór). Nakonec práce ukazuje, že i když rouhání nalezená v několika tragédiích nemají za cíl víc, než vyvolat větší účinek, Voltairův Oidipus může být pokládán za první filo- zofickou tragédii, protože dramatik vytváří skutečnou kritickou strategii a také útoky proti náboženství jsou zřetelně vnímány tehdejším publikem. Práce tedy analyzuje, jakým způsobem...
|
|
| |
|
| |
|
|
Rowdies a jejich zobrazení v českém tisku 80. let
Mikeš, Marek ; Bednařík, Petr (vedoucí práce) ; Cebe, Jan (oponent)
Tato bakalářská práce je zaměřena na český tisk v 80. letech, respektive na to, jakým způsobem informoval o rowdies, neboli fotbalových výtržnících, kteří již desítky let představují jeden z větších problémů nejen ve fotbale, ale celkově ve společnosti. Zaměřím se především na to, jakým způsobem byly události spojené s rowdies vnímány tehdejším režimem v Československu. V úvodní části své práce nejprve charakterizuji základní pojmy spojené s rowdies, vše také zasadím do historického kontextu. Dále se budu zabývat historií největších fotbalových tragédií v 80. letech 20. století v Evropě, tedy i v Československu. V hlavní části práce pak budu na vzorku čtyřech tuzemských médií sledovat, jakým způsobem bylo na našem území v dané době informováno o fotbalových tragédiích a fotbalových výtržnících.
|
|
|
Aischylova Oresteia a Sartrovy Mouchy
Jakimiv, Vít ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Cílem práce je komparace poetik Aischylovy trilogie Oresteia a Sartrova dramatu Mouchy. V první části je spolu se zhodnocením stavu bádání provedeno rozdělení a kritika některých významných přístupů. Zvláště zde sledujeme to, jaká omezení si ukládají komparace vycházející při své analýze z tak širokých pojmů, jako jsou např. "osud", "svoboda" a "tragédie." Naše úvahy jsou vedeny především Sartrovými teoretickými prácemi o divadle a tragédii. Ve druhé části je vypracována analýza poetických struktur, jejímž cílem je odkrýt podobnosti ve funkčním zapojení jednotlivých poetických prvků do celkové struktury hry. Mezi oběma díly se objevují významné souvislosti ve využívání metaforicko-imaginativních asociativních sítí, které mají v obou případech nezastupitelnou úlohu při konkrétním způsobu rozvíjení děje.
|
|
|
Vyvrcholení klasicistní tragédie v díle Jeana Racina
Procházková, Laura ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Práce se zabývá nejprve charakteristikou klasické francouzské tragédie 17. století a soudobé dramatické tvorby. Nastiňuje historický vývoj vedoucí k formování specifických rysů a pravidel charakteristických pro francouzský divadelní klasicismus. Výskyt a užití těchto prvků je následně potvrzen rozborem vybraných děl J. Racina, který je hlavním představitelem klasické francouzské tragédie. V práci je demonstrováno, jak se při uplatnění estetických předpisů otevírá prostor pro básnickou originalitu Racina, mj. prostřednictvím konfrontace odlišných pojetí tragického konfliktu a tragické postavy u tohoto autora a jeho generačního předchůdce Pierre Corneille. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Umění a péče o duši u Jana Patočky
Josl, Jan ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Zátka, Vlastimil (oponent) ; Frei, Jan (oponent)
Tato práce přistupuje k Patočkově filosofii umění z perspektivy "péče o duši". Myšlenka "péče o duši", se rozvíjí především v rámci Patočkovy filosofie dějin. První část práce se proto pokouší určit podrobnější obsah myšlenky "péče o duši" na pozadí toho, jak tato myšlenka krystalizovala v Patočkově filosofii dějin od 30. let až po její zralou podobu v textech a přednáškách z let 70. Jako určující se pro motiv duše ukazují autorovy úvahy o svobodě a její provázaností s mravním momentem existence, stejně jako s jejím vztahem k pravdě zjevování. Tyto tři momenty vytváří u Patočky hlavní momenty zkušenosti duše, kterou lze nalézt i v umění. Patočkovy interpretace uměleckého jazyka ukazují, že chápal umění nejen jako místo zkušenosti svobody, ale i jako specifický druh reflexe lidského postavení ve světě a lidského vztahu ke zjevování. Přesto umění svým výrazivem obrazů a citů zůstává podle Patočky na půli cesty mezi filosofií a mýtem. Proto lze nakonec umění u Patočky připsat charakter péče o duši jen v limitovaném smyslu, totiž že je to přítomnost pohybu transcendence, který je v umění všech dob pro Patočku oslovující, a nikoli výsledky, které jsou, jakkoli hluboké, nakonec vždy postřehy a spojeními o věcech ve světě. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.